Ten nepochopil krásu žití,
kdo neměl nikdy hořkých chvil
a těch, kdy slza v oku svítí,
jak z rána květ bys porosil.
Ach, jenom ten, kdo v dlouhé noci
jen ten ví, co je vzkřiknout moci
tak z celé duše: Den je, den!
Jen ten, kdo bouř zná, vír a shony,
ruch práce, kterou duch je spit,
ty podvečerní může zvony
v jich celé hudbě pochopit.
A tón jich v duši, když až zhynul,
se zadívati v stmělou pláň,
dnu žehnat, který právě minul,
a spokojený sklonit skráň.