Tak široký, tak šírý svět ten celý,
a tolik cest v něm, co je vlnek v řece,
však duše, které najíti se chtěly
a najít mají, naleznou se přece.
Ty dřív, ty pozděj, ale přeci jednou;
ty dlouhá leta a ty mžik jen spojí,
ty hravě, sotva kol se porozhlédnou,
a jiné po zlé strázni, bludech, boji.
A mnohé teprv najdou se, když kdosi
už připíná jim křídla k cestě v změnu,
a ty pak jsou jak ty dvě kapky rosy,
jež viděl jsem kdys v lese na lupenu.
List sklonil se, a krůpěj níž to nutí,
již s druhou kapkou splynula tak jemně,
a obě v tichém sester obejmutí
pak v jednom mžiku vsákla horká země.