Jak s nebe v keře spadlé drobné hvězdy,
jak rosa v trávě když se v smaragd mění,
jak mihotavých lamp svých při plameni
když trpaslíci mají tu své sjezdy:
Jak čarovně a pohádkově stkvíte,
ó, světlušky se zářné, na lupení
za letní noci! Čí as ruce skryté,
ký mění čár váš střízlivý vzhled denní?
Či pravdu má ta lidská moudrost pouze,
jež směle tvrdí, ve vášnivé touze
že láska jen vám plaménky ty nítí?
Jak nevěřil bych tomu já, když v tmavé
mi noci jako světlušky dvě žhavé
dvě oči milé k lásky hodům svítí!