Všecko, co svým zvu, zdravá je páž,
ruce dvě zdravé tvé věno,
malá však jizba ráj bude náš,
podej mi ruku, má ženo!
Do práce půjdu, v dílny směr
dám se už o páté asi,
aby dlaň tvrdá na večer
hladiti mohla tvé vlasy.
Ach, jaká práce, lehká tak,
že není pro to ni jméno,
když tvůj mne úsměv, milý zrak
sílit v ní bude, má ženo!
Když mne tvá píseň uvítá,
ruka tvá setře pot čela,
růměncem štěstí polita,
padneš mi v náručí celá.
Večery krásné k závrati,
kdy bude o příštím sněno,
kdy budeš zvolna chystati
peřinky malé, má ženo!
Ve slunce půjdem usmání,
ve stíny půjdeme spolu,
věrni si, v lásce oddáni,
v radosti, smutku i bolu.
Nejlíp, věř, kráčí bouří, tmou,
mlhou kdy všecko je střeno,
drahou kdo skráň má na prsou,
jako já tvou teď, má ženo!