Ó, souzeno-li, by mé vlasy
se skryly šedin do plísně,
kéž po ty pozdní věku časy
jen nezůstanu bez písně!
Kéž nemám podle stráně květné
los vyschlého již potoka,
kam ptáče v marné touze slétne,
že perel se tam naloká.
Ať když se prostřed jarní nivy
sta ptáků s písní rozletí,
se, chorý pták a zimomřivý,
sám nechoulím něm na sněti.
A kdy vše kvete v luhu, poli,
že nelze květy sečísti,
sám netrčím tu suchý, holý,
strom bez květu i bez listí!