Od moře vlahý vítr duje,
a příboj vln se tříští o skaliska;
od moře vlahý vítr duje
a horkou skráň mi ochlazuje,
a mně se stýská.
A každá vlna tančí si a pěje
a láká, svádí, repotá a výská;
ta každá vlna tančí si a pěje:
Sem bláhový v ty naše hry a reje,
a mně se stýská.
Po moři táhnou plachty bílé,
jim mizí břehy, maják, město, víska:
po moři táhnou plachty bílé,
za nimi cypřiš zírá zasmušile,
a mně se stýská.
Již tmí se, v dálce hrají zvony,
je večer, večer, tmavá noc tak blízká;
již tmí se, v dálce hrají zvony,
ze zahrad vane pochlad vonný,
a mně se stýská...