Je poledne, a slunce zář je žhavá.
U balvanu ten natáhnul se celý,
a druhý sedě, chvíli spánku čelí,
až také jemu k nohám padla hlava.
Spí oba, ruce zdrané do krvava,
spí s mohutnými, nahými půl těly,
své nohy bosé, v tváři trud a žely,
na čele sterá brázda bídy tmavá.
Co vidí ve snách? Kopule a chrámy,
portály, brány; domy se třídami
a sloupy, hradby, obelisky věží.
Vše, co jich ruka vyvršila smědá
a co, čím výš se k nebi tyčí, zvedá,
tím větší tíhou na bedrech jim leží.