Ráno, jen oči jsem otevřel,
hlavu svou s podušek zdvih’,
ve sluch můj vpadl mi veselý,
dětí mých radostný smích.
Jakoby ptáče to jásalo,
krásný den svítati zříc,
v radosti bytí a života
slunci a blankytu vstříc.
Děl jsem si: „Krásně mi počal den,
nyní ať trud jde a hnět,
radostný smích ten již bude mi
celý den v duši mé znět.“
Na večer, hvězdy když prošlehly
a svět již ticha byl pln,
hluboká píseň mě dojala
kadencí rythmických vln.
Jak by tón hudby se parkem nes’,
v duši hvězd záblesk mi svit’:
duše má střásala s křídel prach,
kvetla a dýchala klid.
Děl jsem si: „Krásně mi počal den,
krásně mi při hvězdách znik’,
přes trud a starosti mezi tím
šťastný to den byl, ó, dík!“