V mé duši v tichém spaní
kýs nápěv starý tkví,
jak – nevím kdy už ani –
mi maně zapad’ v ni.
A často z nenadání
mi sjede s rtů a zní,
jak snes’ by ve svém vání
jej větřík večerní.
Vět, které provázely
ten starý nápěv stmělý,
již dávno neznám, žel.
A přec, když zní mi v duši,
jak po čems, co spí v hluši,
bych ruce vzpřáhnout měl...