V ta místa, kde jsem mládí slavil svátky,
jsem zalít na mžik: vběh jsem do aleje,
kde vůní lip, včel bzukem vzduch se chvěje,
v park nahlíd, v kostel na čas vešel krátký.
Ve starý hřbitov pohlédl jsem vrátky,
kde drn již tolik známých tváří kreje,
a zachvěl se, když povědomý, sladký
zvuk zámeckých vpad hodin, čas jak věje.
Kol cizí tváře; svátečně jen ztichlý
kraj vítal mě, a stromy staré vzdychly;
leč od lesa když ohléd jsem se zpátky,
tu svítila běl štítů v zeleni skrytých,
jak dvě tři ruce postav neurčitých
když vlají za mnou bělavými šátky...