Že sonet máte rád a dovedete
jej vyhladiti v čtrnáct krásných hlatí,
jež v paprsku, jímž Poesie zlatí
nám všední život, roky rychloleté,
tak hrají, září, třpytí se a vrátí
svit slunce, očí lesk, blesk dýky kleté,
jas niv i úsměv, který na rtech kvete –
vás nemohu než vřele milovati.
Kdys ťal kdos po mně – nu, a já se nelek
a odpustil mu v duchu neprodleně –
vy pochopíte! – pro pár krásných znělek.
Oč pevněj musím stisknout vaši ruku,
jenž k všemu máte chlad jen ve svém jméně,
leč teplou vroucnost v pohledu i zvuku.