Pojď, vlídný Spánku, dřív než blýskne zoře
mě zanes v kraje, skryté zrakům denním,
mé oči zamkni tichým políbením
a v hrudi vše mi ukolíbej hoře!
Mě uspi slavnou, velkou písní moře,
jež často slýchám, den když v sen si měním,
jak v průzračném dni modrém, podjesenním
zní, zpívá, jiskří, svítí na obzoře.
Mě uspi zvěstí starých, tmavých lesů
o nymfách, elfech, na mechu a vřesu
jež tančily, o přešlých lidstva rodech.
Mě uspi vánkem, jenž pad na resedy –
leč ze všeho ať padne naposledy
mně v sluch: mých dětí spících zdravý oddech!