Je soud ten vskutku? Snili v době dávné
vždy o něm naši otcové a předci,
tíž zneuznání, křivdy na své pleci,
že mlhy klesnou, jak svým mečem mávne.
Že v pravém světle vše se zjeví věci:
čin, myšlénka i cesta snahy správné;
nad hrobem zazní fanfáry jim slavné,
a z ponížení vstanou jako reci.
Nás jímá skepse. Zříme: lží jen setbu
dál nese vítr, potupa se vleče,
a křivda dál a dále letí cvalem.
Máš znamení – jdi! Pad’s – je konec seče!
A kdo mít bude sílu zlomit kletbu
a odvahu: vším znovu probříst kalem?!