Noc. Měsíc září. Hvězd tak jako kvítí
je po obloze. Lesy mlčí v snách,
a noc je slyšet, jak jde po špičkách,
jez hučí dál... U přívozníka svítí...
Mlýn dále klepe, v proud se kolo řítí,
jak hvězdy hoří třpytné mušky v tmách,
a ve měsíčné záři na skalách,
jež tmí se zryté, tichý Zvíkov zříti.
Teď zdá se ti, že dosud celý, celý,
jak v dávném věku se skal hleděl v dol.
Ó, pohleď tam, jak teď se to tam bělí!
Ty zachvíš se, neb nevíš, jsou to břízy,
či kráčí to snad Bílá paní kol
ve skvoucím sněhu dlouhé svojí řízy?