Jak za vrchy by hořelo to kdesi,
tak plane nebe v červánkovém vznětu;
lesk řeky mdlý je jako na sametu,
a v modrý závoj ztrácejí se lesy.
Jen pod hradem, nechť stín se kolem věsí,
je bujná zeleň, nad ní v rychlém letu
jsou vlaštovky, a jinak nehne se tu
ni kámen, strom, ni tráva nevzdychne si.
Tam v hloubi hučí řeka... Na ní vory
tak rychle plynou... Oheň šlehá sporý
blíž přívozu, té chaty trpasličí.
Vůz těžký hradem zaharašil k mlýnu
a zanik’ dole. Hrad tu sám a v stínu.
Kol ticho všude. Žluva na déšť křičí...