Na skvosty skřínkou sonet může býti
pro lásku tvoji spanilou a mladou,
kam sladké vášně velké perly kladou,
na víku, stěnách drahokamy svítí.
A besídkou, kde latí za ohradou,
za clonou rév sen líbezný lze sníti,
a zdobnou číší, uštván zlem a zradou,
s ní zapomeneš na mžik trudů žití.
A rakví pro tvé mrtvé sny a vzněty
a reliquiář, dlaň kam klade měkká
ty vlasy, stuhy, listy, uschlé květy.
Mně vším je tím a nejvíc zpovědnicí,
jež plná řezby a v níž duše kleká
a šepce to, co jinde nelze říci.