Stromy kvetly, vesna vstala,
do vesnice Smrt se brala.
Malá, stará, suchá žena,
do plachetky zahalená.
A jak jde tak stínem snětí,
vstříc jí dětí zástup letí.
Hoši, dívky, plamen v oku,
v smíchu, křiku, písni, skoku.
Napřed děvče ve svévoli
máchá cárem na své holi.
Vzadu dítě střevíc ztrácí,
hafani a košiláci.
„Kam pak, děti, kam tak s plesem?“
– „Vidíš přec, smrt ze vsi nesem!“
„Vida!“ Smrt dí s klidným zrakem,
„a co s ní teď, s nebožákem?“
Děti v smíchu, v jednom reji:
„Do rybníka hodíme ji!“
A již pádí chumáč k předu.
Smrt jde zvolna v jejich sledu.
U rybníka jásot jarý:
„Top se, smrti, vari, vari!“
U rybníka křik se zvedá.
Co se děje? Běda, běda!
Psi zle vyjí, děti lkají,
lidé z chalup vybíhají.
A než mine krátká chvíle,
nesou z vody dítě bílé.
Rtíky modré, čílko z ledu –
Smrt jde do vsi v jejich sledu.