Vzduch vlahý, jak bys koupal se to v mléce.
A do jaké, hle, vidět dnes je dáli!
Ohníčky v polích pasáci kdes pálí.
Co tancujících jisker blýská v řece!
Nic netíží tvou hlavu, hrud ni plece,
i stíny s čela lehounce tak svály
ty klidné dni, ten slunný čas a stálý,
jak pták jsi, jemuž nechce se už z klece.
Již nebiješ v ni, krev se nezapění,
spí zasypány hluboko tvé žely,
pro všecko úsměv máš a pochopení
Jen ptáků šik když táhne po nebesku,
jak by to písně nás již opouštěly,
přec srdce tvé se v náhlém sevře stesku.