Šli jsme spolu po dnech zimy,
šli jsme spolu dnes,
pod třešněmi kvetoucími
skrývala se ves.
Sady v květu! Šli jsme jimi,
v duši tichý ples,
nad hlavami skloněnými
jak když se nám snes’,
jak když níž a níž se chýlí
teplý, měkký oblak bílý,
vonný jako bez,
by s té země zla a zášti
naše duše ve svém plášti
odnes’ do nebes.