Je slavnost jara. Svíček bílých
pln kaštan, svícen bohatý,
jež ve večerních šera chvílích
jsou v jednu zář teď rozžaty.
Jak lampičky když bílé, rudé
a žluté vroubí drnu lem,
již tulipány svítí všude
a plápolají kolkolem.
Hle, jako velké lampiony
když rozsvíceny v zášeří,
tak rozvěšel ten večer vonný
pivoňky světlé na keři.
A teď svůj bengál zažeh’ západ,
vše rudne, hoří, plápolá. –
Ó, jak tu krásu všecku chápat,
jež rozlita je do kola!
Pojď, rychle, lásko – než vše zhasne,
pojď, po trudu a po hoři
kéž ještě jednou růže šťastné
ti v bledém líci zahoří!