Tak podivným jsem jat byl snem,
že letím, letím nad mořem.
A tuším: ráj ten druhý břeh,
kde jak by hrál kdos na flétnu;
a duší mojí chví se vzdech:
Zda dolétnu? Zda dolétnu?
A letím dál a letím blíž,
břeh v dáli spatřím – jeden kříž.
Chrám uprostřed mně svítí vstříc,
a zvonů starých zvučná spěž
mi volá, slavně, z hloubky zníc:
Ó, dolétneš, ó, dolétneš!