Mně zdálo se: Kams do dáli
jsem hleděl, kde se obzor klene,
a těžké květy porosené
na hlavu moji padaly.
To bylo kdesi u pramene,
jenž staré šuměl ze skály,
a ty jsi, vlasy rozpuštěné,
prst na rtech, stála povzdálí – – –
A na tvých ústech úsměv tkvěl,
když jsem ti sen svůj vyprávěl,
sta šotků z očí zřelo.
Ó, viď, já uhod’, když jsem spal,
tvůj ret mi tiše šepotal
a líbal moje čelo!