Když svatá noc vše mírem halí
a světla planou, zvony zní,
v své jizbě, ve snách, stromek malý
též vystrojím si vánoční.
Na místě svíček v snítkách chvoje
pro tichou chvíli úlevy
však zářit nechám oči tvoje
a sladké tvoje úsměvy.
Pak s radostí tak jako děti,
když svátek jejich před nimi,
si ověsím ty vonné sněti
rozpomínkami sladkými.
A zakončit že třeba čímsi,
bych ilusi měl docela,
tvůj obraz nejvýš zavěsím si,
tu nebeskou tvář anděla.
V modlitbách zbloudím zapomněných
a v mžiku noci nejtišším
tvůj hlas, jak s nebes otevřených
zpěv cherubínský, uslyším.