Ó, s mrtvými dál žiti – jaké štěstí!
Zřím: Victor Hugo jde a k Notre Damu
se dívá – Coppée, jak zrak dobrý plá mu!
se inspirovat kráčí na předměstí.
Obtloustlý Balzac s tlustou holí v pěsti
se zastavil u vetešníka krámu –
de Musset, krásnou provázeje dámu,
v Boulognský lesík jede kolem šesti.
Je všecky vidím, a jda kolem baru,
zřím Verlaina tam se „zelenou musou“
svých veršů hudbu spřádat v tvůrčím žáru.
A Wilda, na smrt uštvaného luzou
a žalářem, se vléci po boulvardu
s horečným zrakem, s věčné sfingy hrůzou...