Kam padne zrak, jen růže, růže, růže,
ty bílé, žluté a ty rudé, tmavé,
jak červánek když nad hlavou ti plave,
sčíst sotva zrak to moře květů může.
Jak čaroději pad bys do podruže,
jenž v Sadiho tě sady přenes pravé,
jen čekáš, bulbul vpadne v písni lkavé
a květy kol tě sevrou úž a úže.
A kolem růží, včel kde zvučí váda,
jde statný farář s vlídným očí klidem
a novou píseň lidských srdcí spřádá.
Nach květů plane v líci jeho zoří,
leč nejkrásnější růže: láska k lidem
a ke Kráse mu v srdci tiše hoří.