Je v mlhu ještě zahalen les tmavý,
a dosud bledne, bledne srpek luny,
však červánek pad’ stromů do koruny
i do rybníka, z něhož pijou krávy.
A skřivanova píseň: K žití! praví
a růží nasil v okna paprsk slunný –
i tam v tu chýž, kde psala Smrť své runy,
kde v noci sýček pláč ved’ usedavý.
Teď otevřeli okno chýže oné,
zda aby vlétlo vánku křídlo vonné?
A ze vrátek jde mladá dívka lepá.
Jí krásné oči tonou v tichém pláči,
svou bosou nožku v rose travin smáčí,
jde v zahrádku a na úl třikrát klepá...