Kam kráčíš, Mistře? Kde tvůj průvod stane,
tam zvony duní, sbíhají se davy:
hle, před tebou se v úctě kloní hlavy,
leč vzdouvá hruď, neb velkost z tebe vane.
Tys kreslil slávu otčiny své zdrané
a v srdce nový vznět lil, plápol žhavý,
leč potom cizí zašel's do dálavy
a zmlkl navždy. Kam teď kráčíš, Pane?
– Do vlasti své se vracím, nyní volné,
neb tam jen klid můj čeká prach a kosti
a záchvěv blaha nezměrný je prolne.
Jdu, na očích by rov můj Polska měla,
„Kam kráčíš?“ vždy si řekla, z minulosti
se učíc, k slávě budoucí své spěla!