Půjdeme spolu životem,
ať se vše kolem kácí,
na vzdory chladným vichrům všem
v snění a snaze a práci.
A já ten ostrý hvizd a chvat
nebudu slyšet času,
budu jen hudbě naslouchat,
z tvého jež line mi hlasu.
Neuzřím drzý pošklebek,
výsměšný pohled soků
pro lásky tvojí smavý vděk,
v tmavém jenž plane ti oku.
Nebudu cítit, puklý štít,
rány, jež střely vznítí,
jenom to štěstí duši mít,
pro kterou žít lze a mříti.