Jak gladiator divoký a prudký
se vrháš v zápas na aréně žití,
dlaň chvěje se ti, oko plamem nítí,
chceš ryzí štít a pravdu vynést z půtky.
A náhle – jak bys obrátil jen sutky –
vlak přenese tě v luhy. Slyšet zníti
křik boje není. Květ plá z každé hrudky,
a zpívá pták, les voní, slunce svítí.
Proud blýská, vlny klasů letí chvějně,
nad krajem ptáci zdvíhají se v hejně,
u rybníka člun v leknínech se houpe.
Hmyz bzučí, strom v snách šumí, žehnou skály...
Byl sen to jen, že bil jsi se tam v dáli?
Ach, jak to bylo dětinské a hloupé!