Květy tam a květy tu
a to hnízdo uprostřed,
v malém jeho úkrytu
leží celý ptačí svět.
Pírko někde zvedl pták,
hnízdo své jím postýlá,
aby bylo měkké tak –
je to malá idyla!
Bílé květy jsou jí rám,
je v ní teplo, je v ní zář,
o níž neví, kdo je sám,
chladný, smutný samotář.
Na modravých vajíčkách
sedí ptáče nehnutě,
tiše kolem, po špičkách,
hned by zvedlo perutě!
Sněť se houpá s hnízdem níž
do hluboka nad strží,
divím se vždy, jakou tíž
blaha štěstí udrží!