Ptáče mladé chytili,
do klece je zamkli hbitě;
ptáček je tak rozmilý,
dívej se naň, dívej, dítě!
Dítě jim tak churaví,
s radostí snad očka zvedne,
když je písní pozdraví
z klece ptáče neposedné.
Ale venku ptáků tlum
slétl se a vzhůru hledí,
zpívá, křičí, volá v dům,
čeká, čeká odpovědi.
Aby slyšel do cely,
že mu bratří četa blízká,
aby aspoň věděli,
zdali se mu v kleci stýská!
Snad se ozve, že je živ,
odpoví snad smutně davu,
že si ještě o klec, div,
nerozbil svou malou hlavu!