Ticho v duši mojí večer, z rána,
ticho tak, že často zdává se mi,
že tvou láskou do snů zkolébána,
usnula mi duše pod růžemi.
Náhle píseň cizí kdesi jásá,
a stesk divný proletí mi hrudí,
duše má již růže tvoje střásá,
k letu se a novým písním budí.
Zítra snad již v slzách litovati
bude chvil, kdy v květech spala zticha,
ale dnes ji touha k letu chvátí,
a tvá láska ví a tiše vzdychá.