Je život každý, věř mi, příteli,
jak bublina, jež letí,
již rádi z oken jsme kdys pouštěli
do vzduchu jako děti.
Jen že má jedna trochu delší let,
jak výš by chtěla ztéci,
a druhá krátký – ale naposled
ta i ta praskne přeci!
Jen že tu jednu zbarví lásky cit
a pozlatí ji duhou,
a štěstí jasný paprsk nezakmit’
ni jeden přes tu druhou!