Červánkem kraj se uzardívá celý,
van táhne stromy, plný pochladu –
ó, zadrž lásky upomínky, lze-li,
při snivém západu!
Jak žluté listí slétnou k tobě hbitě
a blýsknou rosou z květů nadšeně,
jak pavučiny jemné obtočí tě
ta pouta jeseně.
A promluví ze zvonů starých kovu
a ze kalichů zvonků vyletí,
tě vůní spijí, stínem vplíží znovu
se v duše objetí.
Pak uslyšíš na trávě kroky známé
a postavy zas drahé spatříš vděk,
jak čekající v sadu v tváři láme
se mroucí červánek.
Leč vše to snem jen bude, sledním bleskem,
kdy slunce šlehne v chladnou zahradu,
a tobě bude chtít se umřít steskem
při snivém západu...