Proč oko tvé se, dítě, v dálku hrouží,
proč, dítě, dáváš srdce svoje v sázku?
Vím, po čem zrak tvůj, po čem úsměv touží...
Chraň, dítě, chraň se volat k sobě lásku!
Tak mnohý učeň volal k sobě kouzla –
je v pohádkách a legendách tak psáno –
a ona tiše v jizbu jeho vklouzla,
však mrtvého pak nalezli jej ráno.
A mnohé srdce touhou již se chvělo
po lásce, vášni, silné, bez otěží.
A láska přišla, jak to srdce chtělo,
však srdce nyní mrtvé v prsou leží...