Ó, věřím, líp že bude našim dětem,
že volněj dýchat budou, až my němí
již budem spáti pod hlinou a květem
a prach náš rozvát bude po vší zemi.
Ó, v ten čas rád bych zpět se, Bože, vrátil,
nech, jako květ bych mohl na svět vniknout
neb skřivan, jas co český luh by zlatil,
moh plesem z duše, z celé duše vzkřiknout!