Hoch blouznivý a snivý,
jsem portrét viděl kdysi,
to básníka byl obraz jako živý,
to božské byly rysy.
Však oko moje celé
nic nevidělo více
než vavřín na tom vážném jeho čele,
jak vinul se kol v snítce.
A mnohé přešly doby
od okamžení toho,
a já jsem pohléd’ v svět a pohléd’ v hroby,
a já jsem trpěl mnoho.
A dnes jej vidím zase
i zrak ten plný lásky,
leč nevidím už vavřín v jeho vlase,
však za to – vrásky, vrásky!