V dnech dubna se Zimou má Vesna polemiku:
má ona déšť a chlad a září vládne tato;
jen básní květných pár vykouzlí Vesna – v mžiku
již s výše kritické mrazivě zafouká to.
Však Vesna paprsky do mračen šlehne šiku,
a Zima nový sníh zas rozsype hned na to,
ten ale taje v mžik, jak cítí záře dýku,
a konec polemik, jak vždy, je kal a bláto.