Je poesie dívkou smavou
a starou pannou kritika.
Že zpívá krásně? – kroutí hlavou –
Vždyť hlas ten uši proniká!
Ten úbor vizte, chůzi hravou,
toť koketa je veliká,
jen povrch, dámy, s falší pravou,
jenž zmate leda mladíka!
Leč doma – jaká proměna! –
ji schvátí potom migrena,
a z prsou vpadlých zastená.
A chtěla vše by za to dát,
jen jednou tak, jen jedenkrát
se nést a líbit, pět a smát!