Ó, taký podzim žití mít,
jak září venku dnes,
s tím úsměvem tak tichým mřít,
jak na vše kolem kles’.
Tak ticho v duši, klid a mír,
co dnes ho v lese jest,
a tolik světla na večír,
co dneska bude hvězd.
Již nechat jako suchý list
dlaň volně padnout v klín,
ne z knih, leč z nebes básně číst
a nemít v duši stín.
A neznat, zda zrak rosou zvlh’,
či zda slz proud tam střík’,
jen vidět bílý přízrak z mlh
a šeptnout k nebi: Dík!