Podzim je a slední snop
odvezen již dávno s polí,
luh je požat, bez ozdob
šípků keř se chvěje holý.
Suchý list pad’ na hlaď vod,
v aleji, jež v klín jde lesa,
sadař jablek rudý plod
na žebříku v košík česá.
A já básník – teplý den
slední vidím v dálku mizet,
já jen zpíval, zpíval jen,
co mám chudý nyní sklízet?
Pojď, a dřív než lehne sníh
mého žití na úvale,
trhat mne nech aspoň s tvých
rudých rtů ty třešně zralé.
Broskve svojich tváří nech,
ať se níž k mých ústům chýlí,
ať mi kyne, místo všech,
ňader tvojich hrozen bílý!