Už jenom sem tam krůpěj v kaluž padá,
a nebe modré úsměv jediný.
Dvůr září vlhký. Dívka jde jím mladá
odnést si z deště domů květiny.
A starý truhlář, který dole bydlí,
jde na dvůr z bytu, slyším kroků ruch,
klec s kosem v ruce, ke zdi staví židli
a věsí klec zas na ten čerstvý vzduch.
Za jedním oknem svíce zřím se chvěti,
teď kdos to okno s pláčem otvírá.
Ó, duše volná, což se ti teď letí
tím jasem, modrem, vůní vesmíra!