Co život mi, co osud skytá
a v moji duši znamená,
je jak ta ve kmen stromů vrytá
a vyřezaná písmena.
To značí – a tam křížek bývá –
že někdo v lesa stínu kles’,
a v jiných lásky cit se skrývá
dvou lidí, již se vedli v les.
Těch památek co vidím v lese
a najdu je i po letech,
strom stár je, sotva hlavu nese,
však mnoho vyčtu z písmen těch!
Mech s lišejníkem na kmen sednou,
a hořký úsměv na ústa,
však co v ten kmen je vryto jednou,
to nikdy více nesrůstá.
Ať blesk jej nebo topor skruší,
ať pod let padne břemenem,
on padne ve své lesní hluši
s tím starým svojím písmenem.