Pod rukou mi roste zeď,
síň hned bude hotova,
přijde sem, co neviděť,
mladý párek z venkova.
Skryje zrakům zvědavým
štěstí své tu nejvíce,
jizba, kterou postavím,
bude jistě ložnice.
Teplý krb ji prohřeje,
lampy svit ji vyzlatí,
venku budou závěje,
vichřice a vývrati.
Ona celá k němu lne,
on je stále u ní blíž,
co ty, hnízdo útulné,
všecko tady uvidíš!
Vzpomínky a polibky
budou jejich zábava,
až pak začne kolíbky
hudba tady houpavá...
Silná se mi, stěno, dař,
polibky a děcka smích
nesmí slyšet samotář,
kdyby bydlel vedle nich!