Když jaro přijde mladé
a do trávy květ klade
a trnky podle cesty
jsou bílé jako sníh:
Tu píseň nad vše sladší
se z hrdla ptákům tlačí,
ta píseň lásky věčná
zní všude po větvích.
Nechť zmáhají se křiky,
že dost je erotiky,
i básníci, i ptáci
ji dále budou pět;
Co země bude kvésti,
co bude tu mžik štěstí,
co modré bude nebe
a hvězdy zírat v svět.
Ta sladká píseň ráda
se v každé srdce vkrádá
jak paprsek, jenž zlatí
teď z jara každý list.
A myslím, když jdu lesem
a poslouchám ji s plesem,
že kolik zní tu písní,
též tolik bude hnizd.