Cos musí z duše kvést, cos musí z duše růst,
ať světlo tam či stín,
a růží není-li a duše kout je pust,
ký div, že roste blín!
Cos musí v srdci růst, cos musí v srdci kvést,
a v srdci silných zvlášť,
a lásky není-li a smírných není hvězd,
ký div, že roste zášť!
A proto lamte jen mé písni štíhlý stvol
a posměch mějte z ní:
já vaším pošklebkem váš velký měřím bol –
a jak jste nešťastní!