Tak se mi roztoulaly
myšlénky v dálavy,
jak srny když táhnou večer
ze staré doubravy.
Ze staré doubravy,
sen snící po věky,
na sešeřené a lunou
zalité paseky.
Sta divných květů kolem,
a všecky zářící,
a přeludy zřel jsem tančit
v modravém měsíci.
V modravém měsíci,
po krajce kapradí,
po mechu, který jen vzdychne
a stopu nezradí.
Sta písní létlo vzduchem,
proud ze stříbra byl síť,
a všecko kolem se smálo:
Ó, lov jen, stihej, chyť!
Ó, lov jen, stihej, chyť
a vem! – ó, nebesa! –
já, starý myslivec, vyšel
bez pušky do lesa!