V mém srdci tichá šeř,
a ani sval se nepohne v mé tváři,
však je mi divně, věř,
jak hleděl zpět bych v červánkovou záři.
V mém srdci leží sníh,
a kolem všude zima, zima trůní,
však je mi, jak by dých’,
ten přešlý sen mi v tváře teplou vůní.
V mém srdci ani hlas,
je klidno již a tak to musí býti,
však je mi, jak bych zas
tu stichlou hudbu z dálky slyšel zníti.
A této hudby zvuk,
ty červánky, tu vůni slýchat budu
a zřít a dýchat, muk
až prost si lehnu jednou pod tu hrudu.