Mne učili té písni v dětství době,
a já ji pěl, však teď jí nemám rád.
Jak? V malátnosti naší dnes a mdlobě,
kdy svírá všude nepřízeň nás vlád,
kdy nepřátelů propadáme zlobě
a všude zmatek, tíseň z mnoha ztrát,
že máme zpívat: „Spi, Havlíčku, v hrobě?“
Ne, raděj: Kéž bys, Havlíčku, moh' vstát!