To nepobouří muži cit,
co může každý denně mít,
co poddá se tak lehce.
On pohrdavě skřiví ret:
To měj si sám ten přejný svět!
On za nic toho nechce.
Však to, kde tuší velký vzdor,
mu jiskrou žhoucí plní zor
a silou ruku vezdy;
to musí jeho býti již,
a bud’si to i sebe výš,
ba vysoko jak hvězdy!
A nechť se bouří celý svět
a nechť si tuší moře běd
a pot a krev zří téci,
nechť komu nevhod, komu vhod,
on utrhne si zlatý plod
a v klín jej složí přeci!